Česká republika
Počátky
Praktickou práci s Biblí spojenou s biblickými postavičkami
poznali představitelé Českého katolického biblického díla na pravidelném setkání
ředitelů a dalších spolupracovníků institutů Katolické biblické federace -
subregion Střední Evropa, pořádaném v italském Brixenu v roce 1999. Součástí
pracovního setkání bývá i seznámení s novými metodami biblické pastorace. Práce
s biblickými postavičkami zástupce Českého katolického biblického díla velmi
zaujala.
Začal se proto připravovat kurz pro zástupce Biblických institutů ze střední a
východní Evropy. Až v červenci roku 2001 se podařilo tento kurz uskutečnit.
Proběhl v Domě ticha – Haus der Stille - v Heiligenkreuz u Štýrského Hradce.
Zúčastnili se ho dva zástupci z Polska, dvě účastnice z Maďarska a tři zástupci
Biblického díla z České republiky. Kurz proběhl v týdnu 1.-7.7.2001. Jeho
součástí byla nejen výroba biblických postaviček a oveček, ale také práce s
Biblí. E. Waltesdorfer nám ukázala nové možnosti, jak se dá biblický text
znázornit biblickými postavičkami, a tak posluchače vtáhnout do děje.
Z kurzu jsme si do Biblického díla přivezli 10 postaviček znázorňujících dospělé
postavy, dvanáctiletého hocha a šestiletou dívku, dvě postavičky znázorňující
miminka a několik ovcí. Kromě toho jsme nakoupili také další rekvizity –
zmenšené nádoby, hudební nástroje, hůl, lampičku pro pastýře, klec s párem
hrdliček a 15 cm vysokého osla. Účast na kurzu včetně materiálu byla
sponzorována KBF – subregion Střední Evropa a nadací Biblia.
Obstarávání materiálu
Začít kurzy v našich podmínkách nebylo jednoduché. Kostry biblických postaviček
vyráběné ve Švýcarsku byly pro nás cenově nedostupné. Proto jsme hledali někoho,
kdo by je byl schopen vyrobit u nás. Podařilo se navázat spolupráci s Chráněnou
dílnou v Ludgeřovicích u Opavy. Díky osobní angažovanosti pana Lukáše Volného se
podařilo sehnat člověka, který by odlil olověné boty.
Velký problém byl se samotným drátem a sisalovým provazem, které tvoří základ
kostry. Sisalový provaz utkaný tak, aby se jím dal prostrčit drát, se u nás
nedal sehnat. Proto byl sisalový provaz nahrazen horolezeckým lanem. Chráněná
dílna pak vytvořila několik prototypů koster s různými druhy drátů. Drát nesměl
být ani příliš tvrdý, protože by nešel ohýbat, ale ani příliš měkký, protože by
se postavička bortila. Musel být z takového materiálu, aby se při opakovaném
ohýbání nelámal. To je hodně nároků na obyčejný drát. Po několika pokusech se
podařilo vybrat ten správný, s odpovídající tuhostí i pružností.
Nečekané problémy nastaly s materiálem používaným na hlavu. Jedná se o zvláštní
typ polystyrénu, zvaný styropur. Po dlouhém shánění byl i tento materiál k
dispozici, a tak se mohly kostry začít v chráněné dílně vyrábět.
Otázkou zůstávalo, kde vezmeme materiál vhodný na vlasy. Pro tento účel se
používá srst (kůže i s chlupy) od různých zvířat. Přes kontakty se Slovensko,
Slováckem a Polskem jsme sehnali nejrůznější zbytky kůží od kožešníků, či
nakoupili celé velké kůže na trhu. Díky osobní angažovanosti paní Jarmily
Dostálkové se podařilo sehnat velké množství polyesterového rouna na vycpání
tělíček u postaviček.
Dříve velmi moderní tzv. „počesaný silon“ neboli „duvetine“, který se používá
jako kůže postaviček, byl nyní jen těžko k sehnání. Několikrát se ho podařilo
koupit ve výprodejích zbytků látek v Brně. Později objevily kolegyně ze
Slovenského biblického díla továrnu v Liptovském Svatém Mikuláši, která tuto
látku vyráběla a byla ochotna nám ji na požadovaný odstín i obarvit. V roce 2007
továrna zkrachovala, takže další zdroj počesaného silonu se nyní opět hledá.
Pak bylo třeba nakoupit látky na šaty, nastříhat spodní košile a kalhoty,
nažehlit plátno pro tělíčko, nastříhat pruhy pružné bavlny na zpevnění končetin
a nastříhat počesaný silon; poté kurzy mohly začít.
Na první kurzy si účastníci vozili vlastní šicí stroje, se kterými byly neustále
potíže. Někteří přivezli nefunkční stroj, jiní na něm neuměli šít. Problém se
šicími stroji se vyřešil dlouhodobým zapůjčením kvalitních strojů značky Pfaff
od sester dominikánek z Dolních Bojanovic.
První kurzy
První kurz proběhl v nově opraveném sídle Českého katolického biblického díla v
Dolanech u Olomouce na podzim 2002. Zúčastnilo se ho 16 lidí – 15 žen, jeden muž
a moderátoři. První kurz byl zkouškou časové náročnosti, připravenosti
materiálu, nářadí atd. Trval od pátečního odpoledne až do pozdního nedělního
večera.
Další kurzy a rozvoj
Kurzy se staly velmi populárními. Největší zájem byl o víkendové kurzy, případně
prodloužené víkendy – od čtvrtečního večera. V Dolanech jsou víkendové kurzy
každé dva měsíce pro max. 16 lidí pod vedením P. Petra Chalupy a Mgr. Marie
Klaškové. O prázdninách probíhá i týdenní kurz výroby a práce s biblickými
postavičkami v Dolanech. Činnost Českého katolického biblického díla se
nezaměřuje jen na Dolany, proto byly kurzy realizovány i v jiných místech v
České republice – např.: Český Těšín, Vidče, Zlaté Hory, Město Albrechtice,
Jičín, Francova Lhota, Vnorovy, České Budějovice, Písek, Hradec Králové,
Pardubice, Horní Lideč…
Během kurzů se zpřísnila výstupní kontrola. Postavička musí být na konci kurzu
zcela dokončena. Zjistilo se, že to, co člověk nedokončí na kurzu, již doma
nedodělá.
Nové objevy
Během přípravy na kurzy docházelo k neustále novým nápadům a vylepšením.
Podařilo se vytvořit dům jinou technikou, než jaká byla představena v Rakousku.
Na základ jsem použila stejný materiál – polystyrén. Abych dosáhla vzhledu
izraelských domů, nepoužila jsem sádru, která se drolí a zanechává bílé stopy na
koberci, ale polystyrén jsem obalila za použití kašírovací techniky novinami. Na
spodní část domu jsem přidala zbytek dlaždice, což snížilo těžiště a zvýšilo
stabilitu domu. Na závěr jsem dům natřela bílou matnou barvou (Balakryl). Dům se
nedrolí, nepadá a slouží svému účelu.
Podobné techniky se využilo i při stavbě lodi. Loď je jednou z důležitých
rekvizit pro některé biblické příběhy (např. vyprávění o Jonášovi, o bouři na
moři nebo o zázračném rybolovu). Základ lodi byl opět polystyrén a drát.
Polystyrén vytvořil základ lodi a drát umožnil dát lodi potřebný tvar. Dále se
postupovalo podobně jako u tvorby domu – kašírovací technikou. Loď z polystyrénu
a drátu se obalovala novinami a lepidlem na tapety. Po zaschnutí se přetřela
různými odstíny hnědé barvy, aby měla vzhled dřeva.
V některých detailech se podařilo usnadnit a zrychlit práci – pro lepení bot,
hlavy a kopýtek u ovcí se používá rychle tuhnoucí lepidlo z tavné pistole. Během
kurzů se přišlo i na několik nových střihů na šaty pro ženy i muže.
Pokusili jsme se vytvořit osla a velblouda k postavičkám. Účastníci je opakovaně
žádali (do chléva v Betlémě, útěk do Egypta, vjezd do Jeruzaléma, příběhy
praotců, atd). Tato zvířata je možné koupit již hotová v Churu ve Švýcarsku.
Osel však stojí asi 600 Kč, velbloud 750 Kč. Jsou proto pro mnoho katechetek
nedostupná. Základ pro výrobu osla tvoří plastový osel nebo zebra pro děti z
kolekce „Svět zvířat“, případně drátěná kostra, která se používá na ovečky i
velblouda. Z kůže se vytvoří kopyta a hlava. Osel se pak omotává koudelí nebo
šedočerným polyesterovým rounem od hlavy až ke kopytu. Pro velblouda se používá
vlna z velbloudí srsti. Uši jsou z kůže a na hřívu a ocas se použije kousek
srsti, která se na již skoro hotové zvíře nalepí.